Tetanus v USA – i po odřeninách

    [...]

    Tetanus je přitom typická anaerobní infekce. Bakterie tetanu se prakticky nemůže pomnožit a produkovat svůj toxin v prostředí s přístupem vzduchu (O₂). To, co je ale dlouho známo, je skutečnost, že velice vzácně byl tetanus pozorován po provedení tetování, a to aniž by se jednalo o vznik abscesu nebo nějaké výrazné zánětlivé komplikace. Tetování opravdu nejde do příliš velké hloubky tkání. V extrémně vzácných případech tedy může i silnější krytí relativně více povrchových ran asi umožnit vznik tetanu. Napadly mne v této souvislosti především silné krusty (strupy), které by při větších a hlubších odřeninách snad mohly takové „mikroklima“ pro rozvoj tetanu třeba i vytvořit.

    [...]

    Z tabulky můžeme především vyčíst, že v průběhu tří let se na celém území USA ze všech myslitelných odřenin celé americké populace (asi tři sta miliónů lidí) tetanus rozvinul celkem osmkrát. Za stejné období poté vznikl tetanus celkem dvanáctkrát u osob, které neměly vůbec žádné poranění, ani žádnou probíhající infekci. Vznikl tedy zdánlivě jen tak, z ničeho nic. Pokud tetanus vzniká i jen tak – tedy z ničeho nic (bez pozorovatelné a zjistitelné příčiny), poté nemůžeme spolehlivě vědecky odlišit, kdy odřenina, oděrka či píchaneček o trn růže jsou jen doprovodnými a zcela nesouvisejícími jevy tetanu, který primárně vznikl „z ničeho nic“. Tetanus vzniklý z ničeho nic má přitom v populaci vyšší absolutní incidenci, než tetanus po odřeninách. – To jsou zajisté informace velice zajímavé. Ještě před čtrnácti dny bych totiž byl určitě ochoten veřejně prohlásit: „Tetanovka proti zcela ničemu a při zcela ničem je totálně zbytečná. Z ničeho nic ještě snad v historii medicíny nikdy nikdo tetanus nedostal.“ Ale ono to asi není pravda. I s tímto výrokem bych se velice mýlil a byl bych šarlatán.

    Více na stránce Vitalia.cz.