Screeningové vyšetření jako prevence proti komplikacím po očkování

    [...]

    Existují v tomto kontextu nějaké typy vakcín, u kterých je povinné očkování k diskusi?

    Nejen k diskusi, nýbrž k zásadní změně. Jde o správné použití vakcín tak, aby byla respektována imunitní odpověď a nebylo zvyšováno riziko případných nežádoucích účinků. V našich epidemiologických podmínkách není nezbytně nutné očkovat děti záhy po narození proti infekční žloutence typu B v takové kombinaci vakcínou, která obsahuje velké množství adjuvans (tzv. hexavalentní očkovací látka) a která může být u některých dětí značně reaktivní. Lege artis je možné použít i jiné pro děti šetrné schéma vakcinace, např. v současné době pentavalentní očkovací látkou, které obsahuje menší množství pro vakcínu nezbytného adjuvans a přitom má navíc v kombinaci pro navození aktivní ochrany proti pertusi antigeny fimbrií typu 2 a 3, které neobsahují hexavalentní očkovací látky registrované v ČR. Hepatitidu B je pak v takovém případě vhodné naočkovat později, např. mezi 2. – 12. rokem věku života.

    Použití vakcíny proti tuberkulóze (BCG) je v platné vyhlášce o očkování kodifikováno bohužel nesprávně. Jedná se o živou atenuovanou vakcínu, jejíž účinek nastupuje až po několika měsících. To si odborně zákonodárce neuvědomil. Při skutečném riziku tuberkulózy, což je kontakt, je nezbytné nejprve nasadit chemoprofylaxi (INH) a podle výsledků testů očkovat až později. V našich podmínkách je BCG vakcína imunologicky nejúčinnější a nejbezpečnější při podání ve druhé polovině prvního roku věku života, jak víme již dlouhou dobu, přičemž epidemiologicky významné je, že chrání jak proti multirezistentním tuberkulózám, tak proti v našem prostředí rozšířeným netuberkulózním mykobakteriím. To, že z důvodu epidemiologické situace dojde také k posunu druhé dávky vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím do školního věku, je již vcelku jasné.

    Více na stránce Medical Tribune CZ.