Povinné očkování po česku

    [...]

    Na českém systému očkování mi vadí: To, že doktoři nejsou schopni s rodiči diskutovat, vysvětlovat. Naopak se je snažej donutit poslouchat. To je obecně problém českých doktorů. To že dělaj problémy rodičům, kteří chtějí očkovat, ale později než v těch nejdřívějších termínech. Bagatelizace problémů dítěte. Když přijde matka, že její dítě má křeče, je poslaná domů, že je hysterická. Pokud doktor jó uzná problémy, k očkování přidá diazepam a očkuje se dál. Ten řetězec buzerace a strachu a bordel ve výkladech, který vede k principu papežštější než papež. Rodič jde k doktorovi s obavami, co mu na odložení/neočkování řekne. Doktor se bojí, aby z toho neměl popotahování nahoře. Právník rodičům řekne, že doktor neočkování hlásit nesmí. Doktorovi jeho právník řekne, že hlásit neočkování je jeho povinnost. Školky se bály, aby nedostaly pokutu, kdyby přijaly dítě jen s jednou dávkou MMR.

    Bezmoc rodičů s postiženými dětmi po očkování.  Často žádné písemné potvrzení příčiny, žádné odškodnění, jen dítě vyžadující nadstandardní péči na krku. Těch pár okrajových případů, které povinnost odnesou. Rodiče s dítětem s dočasnou kontraindikací. Rodiče s neočkovaným sourozencem postiženého dítěte. Výběr nemocí, proti kterým se musí očkovat – já osobně bych pro své dítě zvolila méně a nepíchala bych do něj všechno jenom proto, že na to někdo vyrobil vakcínu. Nesystémovost očkování – děti musí mít protilátky, dospělí ne. A konečně to, že vznášet námitky proti očkování je vnímáno asi jako vlastizrada. To prostě principielně není dobře. A nálepka odpírač očkování, kterou se jakákoliv diskuse utne. To že někdo vnímá jako blbost očkovat své mimino proti žloutence typu B či chce odložit očkování až bude dítě trochu větší podle mě z něho dělá antivaxera asi tak jako kritika masového nelegálního přistěhovalectví dělá z člověka v médiích xenofoba.

    Více na stránce D-fens.