Pět nejčastějších mýtů MUDr. Daniela Dražana o očkování (Ad: Pět nejčastějších mýtů o očkování očima lékaře)
Ing. Marián Fillo
První věci, co na článku MUDr. Daniela Dražana „Pět nejčastějších mýtů o očkování očima lékaře“ zaráží, je, že zdrojem jeho fotografie je GSK, tedy GlaxoSmithKline, což je jeden ze světově největších výrobců vakcín. Proč se vůbec nechal Dr. Dražan fotit pro potřeby GSK? A i když se nechal, proč byla použita zrovna fotka ve vlastnictví GSK, a ne nějaká vyrobená třeba matkou, manželkou nebo družkou Dr. Dražana? Vzhledem k tomu, že GSK nedávno koupil i téměř celou divizi vakcín od konkurenční firmy Novartis (kromě vakcín proti chřipce), lze říct, že ten, kdo podporuje očkování jako také, de facto podporuje z velké části GSK. U Dr. Dražana však máme (díky fotce od GSK) o důvod navíc domnívat se, že jeho podpora očkování není jen tak zdarma, z dobré vůle a osobního přesvědčení.

Nebudu to ale dále rozebírat, protože to není hlavním účelem tohoto článku, a už jsem se tomu v minulosti vícekrát věnoval podrobněji (viz např. článek „Povinné očkovanie = fašizmus v zdravotníctve?“). Pojďme se tedy podívat na údajné mýty o očkování podle Dr. Dražana:
„Mýtus č. 1. To, jak fungují vakcíny, se nezkoumá dostatečně dlouho
Někteří lidé pohlížejí na očkování s nedůvěrou, protože považují tento medicínský obor stále za příliš mladý. Vakcína proti pravým neštovicím přitom byla poprvé aplikována před více než 200 lety, konkrétně v roce 1796, Edwardem Anthony Jennerem. Intenzivní výzkum očkovacích látek probíhá více než 100 let, tedy ani některá tvrzení, že celkový mechanizmus vakcín se zkoumá posledních 15 let, se nezakládají na pravdě. „Medicína je jedním z vědeckých oborů, které se nikdy nezastaví, vždy bude co objevovat. V každém vědeckém oboru je tedy vždy nutné vycházet z jeho nejmodernějších poznatků. A podle nejnovějších vědeckých poznatků je očkování jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti prevence a je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat,“ vysvětluje princip fungování medicíny založené na důkazech MUDr. Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost.“
To, že první vakcína byla aplikována před více než 200 lety, nemění vůbec nic na zjevném faktu, že vakcíny jsou testovány prudce nedostatečně. Je ale navíc zjevnou nepravdou, že by první očkování vykonal Edward Jenner. Před ním ještě nejméně 5 dalších lidí v Anglii a Německu popsalo očkování kravskými neštovicemi jako ochranu před neštovicemi pravými.
Navíc je ale tato odpověď naprosto zavádějící, protože dnešní vakcíny mají úplně jiné složení, postup výroby i způsob aplikace, než více jak 200 let stará vakcína proti pravým neštovicím. A testovat je nutné každou vakcínu zvlášť, protože tato odpověď je asi jako říci, že nová Škoda Yeti je dobře otestované bezpečné auto, protože crash testy Nissanu Patrol dopadly výtečně. Auto jako auto, vakcína jako vakcína, ne? Přesto je každému zřejmé, že nelze nějaké auto prohlásit za bezpečné jen proto, že jiné auto bylo otestováno se skvělými výsledky.
Dále nechápu, odkud vzal Dr. Dražan jím komentovaný výrok, že „celkový mechanizmus vakcín se zkoumá posledních 15 let“. To by chtělo konkrétní citaci. Faktem však je, že některé aspekty účinku vakcín se opravdu do hloubky zkoumají teprve od přelomu 20. a 21. století, konkrétně např. dopady thiomersalu (sloučenina rtuti, sloužící jako konzervant) nebo solí hliníku (sloužících jako adjuvant, tedy jako posilovač imunitní odpovědi u neživých vakcín). O tom se lze jednoduše přesvědčit hledáním v databázích odborných medicínských článků a studií, jako je třeba v USA PubMed. Před rokem 2000 tam o bezpečnosti hliníku ve vakcínách toho moc nenaleznete, ale po roku 2000 je toho celkem hodně.
Je hezké, že „je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat“, jen kdybychom zkoumali opravdu poctivě, pro koho je která vakcína správná, možná bychom nakonec došli k závěru, že pro drtivou většinu populace je jedinou správnou vakcínou žádná vakcína — tedy pokud se bavíme o Česku nebo Slovensku, protože v jiných zemích (zejména v zemích třetího světa) mohou být životní podmínky natolik odlišné, že by i toto vyhodnocení dopadlo úplně jinak.
Úsměv na tváři však vyvolá následné tvrzení, že tím Dr. Dražan „vysvětluje princip fungování medicíny založené na důkazech“, přičemž ve skutečnosti tím vůbec žádný princip nevysvětlil. Když ale čteme mezi řádky, tak Dr. Dražan vlastně vybízí čtenáře k tomu, aby slepě věřili firmám jako GSK (s níž zjevně má co do činění příliš mnoho na to, aby se dalo říct, že je od ní naprosto nezávislý), které velkou část výzkumu vakcín (ke svému prospěchu) financují a pokud ten výzkum nedopadne dobře, tak jej nedovolí zveřejnit (a odborná, natožpak laická, veřejnost se pak o tom nemá odkud dovědět). O této a mnohých jiných metodách manipulace „vědeckého“ výzkumu v medicíně ve svůj prospěch farmaceutickými firmami se dočtete ve výborné knize prof. Dr. Petera C. Gøtzscha „Deadly Medicines and Organised Crime: How Big Pharma Has Corrupted Healthcare“ (vyšlo i slovensky pod názvem „Smrtiace lieky a organizovaný zločin: Ako veľké farmaceutické firmy skorumpovali zdravotnú starostlivosť“).
A to vše Dr. Dražan říká, aniž by tím jakkoli vyvrátil výtku, že výzkumu (zejména nežádoucích účinků) vakcín se nevěnuje dostatečná pozornost. Přece to, že úplně jiná vakcína, než ty dnešní, byla vynalezena před víc než 200 lety, ani to, že v medicíně pořád bude co objevovat, nijak nevyvrací tvrzení, že testování bezpečnosti a účinnosti vakcín je naprosto nedostatečné.
Navíc své tvrzení, že „podle nejnovějších vědeckých poznatků je očkování jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti prevence a je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat“ Dr. Dražan vůbec ničím nedokládá a nijak nedokazuje, takže sám vlastně porušuje princip medicíny založené na důkazech (angl. Evidence Based Medicine = EBM) a to, co předvádí, je mnohem spíše medicínou založenou na (slepé) víře (angl. Faith Based Medicine).
„Mýtus č. 2. Vakcíny způsobují alergická onemocnění
Diskuze o očkování směřují často k vedlejším účinkům vakcinace a otázkám, zda očkování nemůže způsobit alergie nebo onemocnění imunitního systému. Lidé, kteří se věnují alternativní medicíně, tvrdí, že případy poškození po očkování stoupají. Toto tvrzení se však neopírá o žádné vědecké důkazy, naopak současné vědecké poznatky neukazují na příčinnou souvislost rozvoje alergických onemocnění, tedy atopické dermatitidy či astmatu, s očkováním. Právě pacienti s některými alergickými onemocněními mají vyšší riziko komplikací některých infekcí a měli by být proto řádně očkováni.
„Neexistují ani žádné poznatky o tom, že by v současnosti prováděné očkování způsobovalo jakékoli autoimunitní onemocnění. S jedinou výjimkou: vakcinace proti spalničkám velmi vzácně může způsobit přechodný pokles krevních destiček v krvi, což zvyšuje krvácivost například při poranění. Trombocytopenie, jak se tato nemoc nazývá, však nikdy není život ohrožující,“ uvádí MUDr. Dražan. Trombocytopenie může vzniknout přibližně v jednom případě na 24 000 očkovaných, zatímco při infekci virem spalniček dochází k trombocytopenii mnohem častěji a u přibližně jednoho z 1 000 nemocných dochází k úmrtí. Z jednoduchého výpočtu vyplývá, že vakcinace proti spalničkám zachrání 24 lidských životů za cenu způsobení jedné nezávažné autoimunitní trombocytopenie bez ohrožení života a s prognózou kompletního uzdravení.“
Už jen ze základní teorie imunitního systému nám plyne, že očkování, které podněcuje především protilátkovou (humorální) složku specifické imunity, která je také odpovědna za tvorbu protilátek typu IgE (imunoglobuliny typu E), které se podílejí na alergických projevech a jsou jejich měřítkem, logicky musí zvyšovat riziko alergií. To, že ani odborníkům na očkování není tato skutečnost neznámá, dokládá i prof. MUDr. Jiří Beran, CSc. z Centra očkování a cestovní medicíny, jenž na veřejné besedě 7.IV.2016 v Pardubicích přiznal, že očkování např. z principu zhoršuje atopické ekzémy.
Osobně vidím jako sporné i tvrzení, že autoimunitní trombocytopenie (nedostatek krevních destiček) je nezávažné onemocnění, protože člověku s touto nemocí hrozí vykrvácení po případném zranění mnohem víc než člověku, co touto nemocí netrpí. Ale dejme tomu, že ve srovnání s některými jinými autoimunitními nemocemi není trombocytopenie až tak závažná.
Pravdou však je, že kolem autoimunity a očkování je toho mnohem víc než trombocytopenie. Např. v příbalových letácích mnoha vakcín (např. i proti zmíněným spalničkám) nalezneme mezi přiznanými nežádoucími kromě jiných i tzv. Guillan-Barréův syndrom, což není nic jiného než autoimunitní nemoc, v tomto případě způsobující dočasné nebo i trvalé ochrnutí, což už bychom za nezávažné asi neoznačili. V posledních letech se do pozornosti dostává i tzv. ASIA, což je autoimunitní/zánětlivý syndrom způsobený adjuvanty (složkami vakcín, hlavně solemi hliníku). Zajímavá je i studie japonských vědců, ze které plyne, že očkování způsobí autoimunitu prakticky u každého, je to jen otázka počtu vakcín resp. intenzity očkování (coby podněcování/provokování imunitního systému).
Tvrzení, že očkování nezpůsobuje autoimunitní nemoci (kromě trombocytopenie u 1 z 24.000 očkovaných proti spalničkám) tedy nejenže není podložené, ale prokazatelně není ani pravdivé, a prozrazuje jen neznalost Dr. Dražana a — což je ještě horší — že nečte příbalové letáky vakcín, přinejmenším ne kapitolu Nežádoucí účinky. Pominu fakt, že nejspíš ani nerozumí základním principům imunologie (na rozdíl od prof. Berana).
„Mýtus č. 3. Testování vakcín není tak přísné jako u ostatních léčiv
Mezi polopravdy o testování vakcín a tvrzení vytržená z kontextu patří například informace, že vakcíny neprocházejí standardním testováním na bezpečnost. Toto tvrzení může vyvolávat dojem, že očkovací látky jsou testovány a kontrolovány méně důkladně než ostatní léky. Testování vakcín je však v porovnání s jinými léčivy naopak mnohem rozsáhlejší. Všechny vakcíny dostupné ve vyspělých zemích, včetně České republiky, splňují nejvyšší standardy bezpečnosti.
Dostatečná bezpečnost vakcíny je nutnou podmínkou její registrace a uvedení na trh, a i poté se její bezpečnost pečlivě sleduje v tzv. post-licenčních studiích. Proces vývoje vakcíny, jejího testování a následné schválení trvá až desítky let. Klinické studie provádějí výrobci, ale jejich výsledky musí být vyhodnoceny nezávislými regulačními autoritami. Tou je v Evropě Evropská léková agentura (European Medicines Agency – EMA). Studie jsou prováděny podle velmi přesně stanoveného rozsáhlého protokolu, který schvaluje kromě Evropské lékové agentury i Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a etické komise. Velmi přísná kontrola a zákonné normy zajišťují nejvyšší možné vědecké i etické standardy klinických studií. Pokud jsou v kterékoli fázi vývoje očkovací látky zjištěny jakékoli vážné bezpečnostní problémy, je další vývoj zastaven. V porovnání s jinými léčivy se od vakcín očekává vyšší bezpečnostní standard, protože jsou aplikovány většinou zdravým dětem a dospělým. Tolerance nežádoucích reakcí u preventivně podávaných léčiv je mnohem nižší, než pro léčiva podávaná již nemocným pacientům k jejich uzdravení, jako například podávání antibiotik pro léčbu bakteriálních infekcí, aplikace inzulinu pro léčbu cukrovky nebo cytostatik pro léčbu zhoubných nádorů. Tato nižší tolerance k očkování určuje mnohem silnější potřebu zjišťovat a sledovat i vzácnější nežádoucí účinky, které by byly pro jiná léčiva tolerovatelné.“
První odstavec není nic jiného než PR řečičky, okopírované snad z nějaké prezentace výrobce vakcín (v případě Dr. Dražana zřejmě GSK). Fakta jsou taková, že vakcíny nepodléhají testům, které se považují za to nejlepší, co může medicína založená na důkazech nabídnout. Konkrétně: bezpečnost vakcín není před schválením testována dlouhodobě (což znamená nejméně po dobu, po kterou se předpokládá ochranný účinek vakcíny, tj. roky až desítky let) ale např. u Infanrixu Hexa byla bezpečnost klinicky testována pouze v den podání a tři následující dny (str. 14), testování po schválení je nedostatečné a drtivá většina nežádoucích účinků není pasivním systémem hlášení zachycena, což potvrzuje i český Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) (str. 5), navíc se některé aspekty vakcín (neznámo proč) netestují vůbec — vliv na plodnost, na plod během těhotenství, na kojení, karcinogenita, mutagenita…, viz např. příbalový leták k Infanrixu Hexa:
„4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Vzhledem k tomu, že Infanrix hexa není určen k očkování dospělých, nejsou údaje o bezpečnosti vakcíny při aplikaci během těhotenství a laktace, ani odpovídající údaje z reprodukčních studií prováděných na zvířatech k dispozici.“
Dále: vakcíny se netestují proti placebu (tedy proti neúčinné a neškodné látce, která ale vypadá stejně nebo hodně podobně jako látka účinná) a tak doposud chybí jakákoli studie očkovaných ve srovnání s neočkovanými, kromě studie BCG vakcíny (proti tuberkulóze) v Indii a studie vakcíny proti chřipce, přičemž obě studie dopadly pro očkování katastrofálně, tzn. očkovaní byli více nemocní než neočkovaní.
Skutečnost je tedy taková, že vakcíny se testují pouze tak, jak to požadují od výrobce příslušné předpisy, a ty v Evropské unii určuje European Directorate for the Quality of Medicines & HealthCare (EDQM), tedy Evropské ředitelství pro kvalitu léků a zdravotní péče. Předpisy EDQM pro testování vakcín a krevních produktů si můžete přečíst zde:
Vakcíny naleznete v tabulce pod nadpisem „Immunological Products Consisting of Vaccines - Product Specific Guidelines“. Nejsou zde uvedeny (logicky) obchodní názvy vakcín, ale pouze to, proti kterým nemocem mají vakcíny účinkovat. Takže pro vakcíny z povinného očkování: Infanrix Hexa je „Diphtheria, Tetanus, Pertussis (Acellular Component), Poliomyelitis (Inactivated), Hepatitis B (rDNA) with separate Haemophilus Type B Conjugate, Combined Vaccine (adsorbed)“, Hexacima je „Diphtheria, Tetanus, Pertussis (Acellular Component), Poliomyelitis (Inactivated), Hepatitis B (rDNA) and Haemophilus Type B Conjugate Combined Vaccine (adsorbed)“, Priorix je „Measles, Mumps, and/or Rubella Component Combined Vaccine“, Infanrix/Boostrix jsou „Diphtheria, Tetanus and Pertussis (Acellular Component) Combined Vaccine (adsorbed)“, Boostrix Polio je „Diphtheria, Tetanus, Pertussis (Acellular Component), Poliomyelitis (Inactivated) Combined Vaccine (adsorbed)“ a Tetavax/Vacteta/Alteana žádné evropské předpisy pro testování nemají, protože žádná samostatná vakcína proti tetanu nemá evropskou registraci, pouze registrace národní. Pro vakcíny nepovinné, ale státem plně hrazené: Synflorix/Prevenar 13 jsou „Multivalent Pneumococcal Polysaccharide Conjugate Vaccine“ a Cervarix/Silgard/Gardasil 9 jsou „Human Papillomavirus (rDNA) Vaccine“.
Možná budete hodně překvapeni, jak málo testů Evropská unie požaduje od výrobců vakcín, když si tyto požadavky přečtete, a zejména by si je měl přečíst Dr. Dražan, aby pak nemluvil nesmysly o tom, jak hóóódně se vakcíny testují, když se ve skutečnosti testují mizerně málo a úplně nedostatečně. Příkladem toho je i nedávná stížnost prestižní neziskové organizace vědců-lékařů Cochrane Collaboration ohledně toho, jak naložil Evropský úřad pro léčiva (European Medicines Agency = EMA, obdoba českého SÚKLu) s hlášeními o závažných nežádoucích účincích vakcíny proti lidským papilomovým virům (HPV) neoprávněně označované za vakcínu proti rakovině děložního čípku.
Dr. Dražan by také měl uvést příklad vakcíny, uvedené na trh v tomhle tisíciletí, která by byla vyvíjena „desítky let“. Jinak jeho můžeme považovat pouze za další PR kecy z dílny (nejspíš) GSK. Navíc, délka testování sama o sobě nevypovídá nic o tom, zda je testování dostatečné, pokud se např. nesledují po tuto dlouhou dobu zásadní parametry, jako je např. už zmíněná karcinogenita (rakovinotvornost) nebo mutagenita (schopnost vytvářet mutace DNA u příjemce). A pokud s tím Dr. Dražan nesouhlasí, tak ať mi ukáže testy karcinogenity a mutagenity všech v Česku registrovaných vakcín. Rád bych se na ně podíval.
Od vakcín se sice obecně (na straně laické veřejnosti) očekává vyšší bezpečnostní standard než u léků na nemoci, nicméně z přehledu požadovaných testů (viz výše) je zřejmé, že jejich testování je naprosto nedostatečné, což nejednou potvrdila i zmíněná Cochrane Collaboration. Takže Dr. Dražan sice správně popisuje očekávání laické veřejnosti, nicméně mu zjevně uniklo, že tato očekávání nejsou vůbec naplněna.
„Mýtus č. 4. Testování vakcíny neprobíhá na neočkované kontrolní skupině
Při první fázi klinické studie dané vakcíny jsou do testované skupiny zařazeni zdraví dospělí dobrovolníci, a to i v případech, kdy se testují dětské vakcíny. Při zkoumání nových látek je pro kontrolu části testované skupiny obvykle podáváno placebo (neúčinná látka) nebo kontrolní vakcína, která je už registrována a jejíž účinky jsou známy. Při testování nové vakcíny proti již zavedené a registrované vakcíně se někteří laici domnívají, že tyto testy jsou méně významné, protože v tomto případě není žádná neočkovaná kontrolní skupina. Tato praxe má však jednoduché vysvětlení. „Většina očkovacích látek se aplikuje nepříjemnou nitrosvalovou injekcí. Aplikovat malým dětem v pozdějších fázích testování vakcíny injekčně placebo, které pro ně nepřináší žádný zdravotní prospěch, se považuje za neetické. Z tohoto důvodu se v některých studiích místo placeba používá kontrolní očkovací látka, jejíž účinnost a bezpečnost je prokázána v minulosti a která je registrována,“ objasňuje MUDr. Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost.“
Prosím, prosím, u které vakcíny byla testována vakcína proti neaktivnímu placebu (u injekce tedy proti fyziologickému roztoku, což je roztok 0,9% kuchyňské soli (chlorid sodný = NaCl) ve vodě)? Vím jen o testech vakcíny proti jiné vakcíně nebo vakcíny proti té samé vakcíně bez antigenu (tzn. všechny pomocné látky z vakcíny, jen bez části viru nebo bakterie, která slouží jako antigen, proti němuž si tělo vytváří protilátky). Jediné dva testy vakcíny proti placebu (resp. proti neočkované kontrolní skupině), které znám, jsem už zmínil výše a dopadly pro vakcíny katastrofálně.
To, že se aplikování placeba považuje za neetické, je hezká výmluva, aby se nemusela testovat vakcína proti placebu, o čemž zřejmě výrobce (oprávněně) předpokládá, že by to dopadlo špatně. A proto ta výmluva. Ve skutečnosti se tímto (použitím jiné vakcíny místo placeba) neověří absolutní bezpečnost vakcíny, ale jen bezpečnost relativní (vůči té druhé vakcíně, nasazené místo placeba). Dostáváme se tím ale do bludného kruhu, protože na jednu stranu je prý neetické testovat vakcíny proti placebu (a tedy zjistit jejich skutečnou bezpečnost), na druhou stranu se ale překvapivě považuje za etické očkovat desítky milionů dětí vakcínou, která není dostatečně (tedy proti placebu) otestována.
Navíc tím ale Dr. Dražan de facto potvrdil pravdivost údajného mýtu, že „testování vakcíny neprobíhá na neočkované kontrolní skupině“. Sám vlastně tenhle nešvar omlouvá, čímž ho nepřímo potvrzuje.
„Mýtus č. 5. Nejlepší je infekci prodělat
Vakcinace představuje pro lidské tělo nižší antigenní zátěž, než samotná prodělaná infekční nemoc. Například vakcína proti černému kašli obsahuje 3-5 antigenů. Antigeny jsou částečky bakterií a virů, které vyvolávají imunitní odpověď. Přirozená infekce vystaví organizmus zhruba 3 000 antigenů.
Při průběhu infekční nemoci navíc nelze nikdy zcela vyloučit riziko závažných trvalých následků. Např. spalničky patřily před zavedením povinného očkování k jedné z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let. S úmrtím a četnými trvalými následky se v minulosti lékaři setkávali i po onemocnění dětské obrny, další z chorob, proti nimž se v současnosti povinně očkuje. Ta napadá nervový systém a může způsobit trvalé ochrnutí, v některých případech i s bolestivě deformovanými končetinami. Mezi další infekční nemoci, které mohou zanechat závažné trvalé následky, patří zdánlivě banální dětské onemocnění plané neštovice. Mnozí pediatři proto považují za nepřijatelné mezi rodiči stále oblíbené „neštovicové večírky“. Jejich cílem je záměrná a cílená nákaza dětí od nemocných kamarádů a sousedů.
Očkovací kalendář vždy reflektuje aktuální epidemiologickou situaci. Vakcinace navíc pomáhá snižovat koloběh virů a bakterií v populaci, a tím poskytuje nepřímou ochranu i lidem v okolí očkovaného jedince včetně těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou.“
V prvním odstavci se používá oblíbený trik s počítáním antigenů, při němž se „zapomíná“ na to, že vakcína neobsahuje jen antigeny, ale (na rozdíl od divoké nákazy) i pomocné látky, z nichž některé jsou rozhodně jedovaté i v malém množství (třeba sloučeniny rtuti a hliníku). Navíc jsou tyto antigeny v mnoha vakcínách nepřirozeně vázány na tzv. adjuvanty (zejména sloučeniny hliníku), které podněcují imunitní systém způsobem, jakým by to přirozená nákaza neudělala. V neposlední řadě se ve vakcínách nacházejí zbytky z živných půd, buněčných kultur, krmiva pro bakterie apod., což jsou často svou povahou bílkoviny, a tedy pro imunitní systém antigeny, nicméně výrobce vakcíny tyto zbytky v příbalovém letáku neuvádí, protože děravá evropská legislativa mu to neuvádět umožňuje.
Kompletní chemický rozbor vakcín se přitom vůbec neprovádí, a proto nemáme nejmenšího tušení, kolik vlastně různých bílkovin a polysacharidů (a tedy antigenů) vakcína ve skutečnosti obsahuje. Proto je toto tvrzení (nejen) Dr. Dražana naprostou demagogií. U divoké nákazy poměrně přesně víme, s kolika různými antigeny se člověk setká (třeba u zmíněného černého kašle to je něco kolem 3.000), u vakcíny to ale nevíme, a proto antigenní zátěž vakcíny nemůžeme srovnávat s antigenní zátěží přirozené nákazy. Dále se zde ignoruje úplně odlišný způsob nákazy (injekce do svalu vs. uchycení bakterie nebo viru na sliznici (zejména) dýchací soustavy). Za současného stavu poznání (kdy úplné složení vakcíny není známo) je tedy krajně nevědecké srovnávat něco neznámého (vakcínu) s něčím známým (s bakterií). Zavádějící i to, že u virů počet antigenů u divoké nákazy není ani zdaleka tak vysoký jako u bakterií, přičemž většina povinných očkování (5 z 9) je proti virům. Takže výběr bakterie do srovnání a zároveň zamlčení podstatně nižšího počtu antigenů u viru můžeme považovat za úmyslný pokus obelhat čtenáře.
Je sice pravda, že „při průběhu infekční nemoci nelze nikdy zcela vyloučit riziko závažných trvalých následků“, ale to samé platí i pro očkování. Je pak pouze na zvážení, které riziko (očkování vs. divoká nemoc) je u konkrétního jedince v konečném součtu větší. Rozhodně však není pravdou, že „spalničky patřily před zavedením povinného očkování k jedné z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let“. Naopak, úmrtnost na spalničky (sk: osýpky) byla těsně před zavedením plošného očkování proti spalničkám v Československu v roce 1969 nulová, tzn. už se na ně neumíralo vůbec, což svým grafem potvrzuje i Státní zdravotní ústav ČR:
Je tedy naprosto vyloučené, že by snížení úmrtnosti na spalničky na nulu bylo zásluhou očkování, přesto to právě takhle Dr. Dražan podává, a to je — nemohu si pomoct — jednoduše sprostá lež.
Co se týče závažnosti planých neštovic (sk: ovčích kiahní), je opravdu podivuhodné, že je Dr. Dražan (jenž je nejspíš sám bez problémů prodělal) považuje za závažné a zároveň nepovažuje za závažnou autoimunitní trombocytopenii. Neštovicové večírky přitom nejsou ničím jiným než očkováním proti planým neštovicím, protože vakcína proti planým neštovicím obsahuje živý virus, a tedy očkování proti této nemoci vlastně není ničím jiným než úmyslnou nákazou živým virem, stejně jako neštovicový večírek. Rozdíl je však ve způsobu nákazy (přirozená vs. nepřirozená) a také v tom, že se vakcína vyrábí pomocí buněčné kultury, pocházející z uměle potraceného miminka.
Očkovací kalendář rozhodně nereflektuje (a už vůbec ne vždy, spíš bych řekl, že nikdy) aktuální epidemiologickou situaci. Tak např. tetanus, záškrt nebo dětskou obrnu jsme v Česku nezaznamenali víc než 10 let a očkuje se proti nim povinně, pneumokokových invazivních onemocnění máme stovky ročně a očkování proti pneumokokům povinné není. Dále se už pár let kvůli probíhající epidemii příušnic řeší posunutí druhé dávky MMR vakcíny (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, sk: ružienke) do 7. nebo 8. roku života, přesto se tak doposud nestalo. Je tedy nad Slunce jasné, že očkovací kalendář ani omylem nereflektuje aktuální epidemiologickou situaci.
A to, že vakcinace „pomáhá snižovat koloběh virů a bakterií v populaci“, jednak u černého kašle rozhodně neplatí (současná acelulární/nebuněčná vakcína ve skutečnosti prodlužuje dobu infekčnosti nakaženého jedince, a tedy nezamezuje, ale naopak podporuje šíření nemoci) a u nemocí, u nichž to snad platí, má neblahý efekt na celkovou odolnost populace vůči dané nemoci, protože se tím odstraňuje přirozené posilování imunity (booster) díky opakované nákaze, zvládnuté však bez známek nemoci, řekněme jednou za několik let. Příkladem toho je povážlivě snížená imunita vůči spalničkám (str. 24) u těch ročníků, které byly jako první proti spalničkám plošně očkovány (skupina 40–44-letých). Je tedy jen otázkou času, kdy nastane větší epidemie spalniček, a to ne díky neočkování, ale naopak díky očkování: u očkovaných, kteří díky zamezení koloběhu viru nemají a nebudou mít doživotní imunitu vůči spalničkám (na rozdíl od situace před zavedením plošného očkování, kdy ji měli téměř všichni). Je to o to horší, že v dospělém věku mají spalničky horší průběh než v dětství. Nebýt plošného očkování, spalničky by byly v dospělosti extrémně zřídkavým jevem.
Nakonec mě zaráží, že Dr. Dražan použil jako argument za očkování proti spalničkám údajnou ochranu těch, co očkovaní být nemohou. Tzn. očkuje se ve prospěch někoho jiného, ne očkovaného dítěte, přičemž to samé u testování vakcín (injekční podání placeba do svalu) je prý neetické. Zdá se, že Dr. Dražan má dvojí metr — podle toho, jak se to hodí výrobcům vakcín. Testování vakcín, ze kterého (placebem) očkovaný jedinec nemá žádný prospěch (a prospěch nemá ani výrobce vakcíny, protože se nepoužije žádná vakcína, a protože výsledek srovnání bezpečnosti s placebem by byl nejspíš hodně špatný), je neetické, ale očkování proti banální nemoci u dítěte, které z něj nemá žádný prospěch (prospěch mají pouze Ti, co údajně ze zdravotních důvodů nemohou být očkováni, ale také výrobci vakcín), už prý etické je. Takže etické je pouze to, na čem vydělá výrobce vakcíny? Hmmm…
Jen díky dobrovolným příspěvkům čtenářů a posluchačů může Svoboda v očkování přinášet všem lidem bezplatně důležité informace (nejen) o očkování. Pokud si myslíte, že naše práce má hodnotu, a pokud je to ve vašich možnostech, přispějte, prosím, na další chod této stránky. Každá koruna je dobrá a díky za ní!
Můžete však přiložit ruku k dílu i jiným způsobem.