Hormonální chaos (Meduňka 12/2016)

03.01.2017 10:05

MUDr. Ludmila Eleková

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

 

MUDr. Ludmila Eleková    Správná funkce ale i koordinace hormonů zajišťuje mnoho tělesných funkcí: růst, tvorbu svalů, pevnost kostí, chuť k jídlu, ukládání tuku, pohlavní zrání, rozmnožování, duševní schopnosti a mnoho dalšího. Moderní společnost, zejména nekvalitní strava, hormonálně působící chemikálie z okolí, narušení biorytmů apod., to vše vede k hormonálnímu chaosu.

    Chaos má různé projevy podle toho, kterého hormonu se zejména týká a podle toho, jakého věku a pohlaví je postižený jedinec. Některé hormony mají obdobný vliv na obě pohlaví, jiné odlišný pro muže a ženy. Dítě reaguje jinak než dospělý, žena v plodném věku jinak než žena po menopauze. Následující text ukáže některé hlavní syndromy a problémy. Nejde o úplný výčet, spíše o ilustraci komplexnosti tématu a nápovědu pro hledání řešení.

 

Dívky a ženy

    Dáme přednost dámám. Puberta je první období, kde se někdy důrazně ukáží hormonální problémy. Puberta má nastoupit v přiměřený čas s přiměřenými projevy. Dívka má vypadat jako dívka, má mít prsa, pas a boky. Velké břicho a poměr pas/boky větší než 0,7 signalizuje hormonální problém. Nástup menstruace přináší problémy, které jsou tak rozšířené, že se považují na „normální“. Ale když něčím trpí téměř každý, není to normální. Menstruace nemá bolet tak, aby znemožňovala běžné fungování. Nemá bolet vůbec. Měla by být pravidelná, přiměřeně silná. Neměla by být předcházena nějakým výrazným premenstruálním syndromem. U mladých dívek krátce po menarché lze tolerovat dočasné ladění systému a není vhodné do něj hned zasahovat. Utečte od gynekologa, který chce dívence menstruující pár měsíců předepisovat hormony na jakékoli potíže. Nepravidelnost se u zdravé dívky postupně upraví. Akné také není „normální“. Primitivní národy ho nemají. Akné znamená problém se střevem, kožní mikroflórou a hormonální nerovnováhou.

    Ženy v plodném období často přijdou na to, že moc plodné není. Cysty, endometrióza, nepravidelná nebo chybějící menstruace, ukládání tuku na břiše, změny v ochlupení, akné dlouho po pubertě — to jsou jasné příznaky hormonálního chaosu. U některých žen jde o pokračování potíží z puberty, jiné si to vyrobí dlouhodobým užíváním antikoncepce. Kombinace se stresem moderního života, přepracováním, nedostatkem spánku, nevhodnou stravou, alkoholem apod. udělá své. Pobíhání po klinikách léčby neplodnosti jsou logickým vyústěním dlouhodobého zneužívání svého hormonálního systému. Plodnost je luxusní funkce. Organismus se bude rozmnožovat pouze tehdy, kdy je pro to vhodné období. Hypofýza potřebuje dostat signál, že je dost potravy a že je bezpečné se rozmnožit. Bezpečí se pro naše geny rovná dostatek živin a energie, ale i neexistence ohrožení. Proto ženy v chronickém stresu často nemohou otěhotnět.

    Menopauza — obávané období. Primitivní národy, ale ani Asiatky potíže nemívají. Není normální mít návaly, dysfunkční krvácení, přibrat desítky kilogramů, upadnout do deprese, trpět nespavostí apod. V menopauze se zúročí, jak o sebe žena pečovala. Všechny hříchy se připomenou. V menopauze přebírají tvorbu estrogenu od vaječníků nadledvinky. Pokud je žena chronicky stresovaná a má nadledvinky přetížené, nebudou tvořit dost estrogenů a jejich hladina se prudce propadne, což způsobí známé symptomy. Ale pozor, úplně stejné symptomy způsobuje estrogenová dominance, tj. převaha estrogenu nad progesteronem. Nedostatek progesteronu je první menopauzální hormonální změnou. Dodávání hormonální substituce obvykle těmto ženám nepomůže, naopak je zhorší. Zhoršení potíží při hormonální substituci ukazuje, že problém není nedostatek estrogenů. Menopauzální problémy ukazují i na dysfunkci štítné žlázy. Fungování nadledvinek a štítné žlázy spolu těsně souvisí. Každá žena s dysfunkcím krvácením, myomy, silným PMS apod. by měla mít vyšetřenou štítnou žlázu a to pořádně, včetně autoprotilátek. Zjištění pouhého TSH je k ničemu (pokud není již zřetelně mimo normu).

 

Děti

    Hormonální chaos vidíme dnes i u dětí. Lidé starší 50 let si dobře pamatují, že v době jejich mládí prakticky nebylo vidět tlusté dítě. Všem mým spolužákům byly vidět břišní svaly a žebra. Tlusté dítě bylo výjimkou. Dnes je to „norma“. Často vidíme celé kulaté rodinky. Již děti mají cukrovku druhého typu, dříve typickou pro starší dospělé a narušený metabolismus cholesterolu.

 

Obezita

    Lidé obého pohlaví a každého věku trpí hormonálními problémy vyplývající z nadbytku inzulínu. Již jsem o tom psala a budu se opakovat. Inzulín je jedním z nejvyšších řídících hormonů. Kontrola energetických zásob je kritická pro přežití a má přednost před vším. Rozmnožování je luxusní funkce a musí být splněny určité podmínky, aby se do něj organismus pustil. Regulace všech našich hormonů byla formována dobou ledovou. Období civilizace a zemědělství je příliš krátká doba na změnu. Ano, naši předkové se trochu adaptovali, což znamená, že nás sacharidy nezahubí tak rychle jako neadaptované populace (Eskymáci, Indiáni, Afričané), ale nakonec nás také zahubí.

    Jak se projevuje chaos týkající se inzulínu a leptinu? Známe to všichni. Tloustnutí zejména na břiše. Narušení pohlavních znaků — ženy mužnějí, muži ženštějí. Hlad a časté hypoglykemie, potřeba jíst každé 3 hodiny, nutkavý hlad na sladké. Neschopnost držet „racionální“ diety. Při vyšetření krve se ukazuje vyšší glykemie, triglyceridy, málo HDL. Někdy vyšší jaterní testy při ztučnění jater. Po čase začne stoupat i krevní tlak. Jednoho dne je diagnostikována cukrovka, vysoký tlak, dna… Nevzniklo to přes noc. Dotyčný na svých nemocech usilovně pracoval nejméně dvacet let.

 

Štítná žláza

    Další velmi často trpící žlázou je štítná žláza. Je šokující, kolik lidí ji má v nepořádku. Je ještě víc šokující, že to konvenční medicína vůbec neřeší. Dodávání hormonů není léčba. Hlavním úkolem štítné žlázy je řídit rychlost metabolismu v zájmu přežití. Dnes se stále mluví o tom, jak je dobré mít rychlý metabolismus, abychom hezky spalovali tuky a netloustli nebo hubli. Jenže vaše tělo může mít jiný názor. Jsou situace, kdy je rychlý metabolismus nevýhodný a kdy se organismus snaží energií šetřit. Je to tehdy, kdy cítí ohrožení. Stres, nedostatek potravy (hlavně živin, ani ne tolik energie), příliš intenzivní cvičení a snahy hubnout.

    Redukční dieta a intenzivní cvičení říká vašemu tělu: „hladovím a utíkám o život, bůh ví, kdy si budu moci odpočinout“. V takové situaci tělo začne šetřit energií a začne nabírat tuk z čehokoli, co sníte. Udělá to tak, že sníží funkci štítné žlázy. Sníží se produkce hormonu T4 ve žláze a sníží se jeho přeměna na T3 v játrech a střevě. T3 je tím aktivním hormonech v tkáních. Navíc se víc T4 přemění na reverzní T3, který blokuje účinek T3 v tkáních. Endokrinologové měří jen T4, který pacientům dodávají nebo který tvoří štítná žláza. Léky obsahují jen T4. Automaticky se předpokládá, že se T4 přemění na T3. Vůbec se nepočítá s tím, že by tu mohl být problém. Jak zjistíte, že se vás to týká? Máte dle endokrinologa dobře fungující štítnou žlázu, ale vy se tak necítíte, máte symptomy hypofunkce.

 

Co s tím?

    Je třeba srovnat všechny základní hormony: leptin, inzulín, kortizol, hormony štítné žlázy, pohlavní hormony. Začít se musí nahoře v hierarchii, u leptinu a inzulínu. O tom jsem již psala, takže jen stručně:

    Chceme nízkou hladinu inzulínu a leptinu a tkáně, které jsou na ně hezky citlivé. Toho dosáhneme nízkosacharidovou stravou, pro většinu lidí to znamená maximálně 100 g sacharidů denně. Dlouhodobý vyšší přísun, který není vyvážen dostatečnou tělesnou aktivitou, vede k inzulínové a leptinové resistenci, kdy jejich hladina stoupá, ale mozek, svaly, játra a tuková tkáň na ně „neslyší“. Inzulínová resistence (IR) může být dobrá věc, když jste pračlověk nebo zvíře chystající se na zimu. IR má být dočasná, ve vrcholícím létě, abychom si udělali zásoby na zimu! Po ní vždy přišel hlad a spalování zásob. Jen pro nás ta zima ne a ne přijít…

    Kolísání glykemie při vysokosacharidové stravě vede k opakovanému spouštění stresové reakce. Snad každý zažil hypoglykémii — nedostatek glukózy v krevním oběhu. Tento stav nastává po jídle bohatém na sacharidy. Je jedno, za jak zdravé své jídlo považujete, pokud po něm máte za tři hodiny „hlad“, snědli jste víc sacharidů, než zvládáte, a máte hypoglykémii. Někdy je vnímána jako hlad, jindy jako slabost, ospalost, neschopnost myslet nebo naopak nervozita a podrážděnost, to vše doprovázené „hladem“ a nutkavou potřebou ihned něco sníst, nejlépe nějaké rychlé cukry.

    Symptomy hypoglykémie jsou způsobeny stresovým hormony adrenalinem a kortizolem. Nedostatek energie (glukózy) v oběhu mozek vnímá jako ohrožení a spustí stresovou reakci. Při ní kortizol spustí v játrech tvorbu glukózy z bílkovin, aby se rychle vyrovnal její nedostatek. Je absurdní, že každý člověk má v těle zásoby energie na týdny až měsíce, jenže při stravě bohaté na sacharidy k nim nemáme okamžitý přístup a musíme si ujídat svaly, abychom z jejich bílkovin vytvořili glukózu. Kdybychom nesnědli ty sacharidy, ale naopak víc tuků, nevyplavili bychom tolik inzulínu a neměli hypoglykemii. Mezi jídly bychom spalovali své tukové zásoby.

    Horská dráha hyper- a hypo-glykemie tedy vyvolává opakovanou stresovou reakci, bere svalovou tkáň, vede k ukládání tuku, zejména na břiše, zvyšuje zánět a oxidativní stres. To má tak dopad na další hormony. Štítná žláza se vyčerpá, protože je neustále bombardovaná signály z nadledvinek a snaží se přizpůsobit rychlost metabolismu momentálním požadavkům. Inzulín navíc narušuje přeměnu T4 na T3, a tak vede k hypotyreóze. Proč bychom měli mít zpomalený metabolismus při vyšší hladině inzulínu? To je jednoduché, inzulín se vyplavuje při nadbytku jídla, zejména sacharidů a říká našim genům: ukládejte zásoby, bude zima. V zimě je dobré šetřit energií, moc se nehýbat a neplýtvat jí. Nevíme, jak dlouhá a krutá bude. Naše geny nepočítaly se supermarkety a ústředním topením.

    Narušení regulace inzulínu a kortizolu následně rozhodí pohlavní hormony. Vyšší hladina inzulínu zvyšuje aktivitu aromatázy, která mění testosteron na estrogen. U mužů jde o nežádoucí proces, který je odpovědný za feminizaci diabetiků. I když není muž oficiálně diabetikem, pokud mu mizí ochlupení z končetin a těla, rostou prsa, celkově se kulatí, trpí jeho potence, měl by zbystřit. To není jen estetická záležitost. Testosteron dělá chlapa. Mužně vypadající muži ho mají jednoznačně více než ti méně mužní. Nízký testosteron poškozuje svaly a kosti. Narušuje duševní schopnosti. Dnešní mladíci mívají nižší hladiny testosteronu a horší kvalitu spermií než jejich dědové.

    Jak si ho zvednout? Razantně snížit sacharidy, jíst paleo stravu, dostatek kvalitních tuků. Kvalitní tuky jsou ty, které stvořila příroda, ne člověk, a které máme v tkáních: sádlo, máslo, avokádo, olivový olej, ořechy, semena. Nezapomenout se hýbat, správné posilování je nenahraditelné: krátké, intenzivní tréninky, které vyšlou hormonální signál k vyplavení růstového hormonu a testosteronu. Občas sprinty. Vyhýbat se příliš častému a namáhavému cvičení, dostatečně odpočívat mezi tréninky.

    Obdobný režim je vhodný i pro ženy. I jejich hormony potřebují inzulínovou a leptinovou ciltivost, vyrovnané hladiny glykemie, dostatek kvalitních tuků v potravě. Syntéza cholesterolu je pro játra velmi náročná, proto je nutné ho konzumovat dostatek v potravě. Cholesterol je prekurzorem pro tvorbu pohlavních hormonů.

    Moderní doba ale přináší ještě jedno nebezpečí pro hormonální rovnováhu. Jsou to xenoestrogeny, látky napodobující účinek hormonů. Jde o látky obsažené v kosmetice, plastických hmotách, konvenčně pěstovaných zvířatech. I obyčejná antibiotika mohou mít podobný účinek. Proto je důležitou součástí získání hormonální rovnováhy i maximálně ekologický život. Zredukujte chemikálie, které používáte, přejděte na ekologické a bio verze. Jezte maso z bio nebo volných chovů. Podporujte funkci jater, která přebytky hormonů metabolizují, dbejte o pravidelnou stolici, dostatek vlákniny v potravě a hydrataci.

 

<<< Předchozí část seriálu       Obsah seriálu       Následující část seriálu >>>

 


    Jen díky dobrovolným příspěvkům čtenářů a posluchačů může Svoboda v očkování přinášet všem lidem bezplatně důležité informace (nejen) o očkování. Pokud si myslíte, že naše práce má hodnotu, a pokud je to ve vašich možnostech, přispějte, prosím, na další chod této stránky. Každá koruna je dobrá a díky za ní!
    Můžete však přiložit ruku k dílu i jiným způsobem.