Rozsáhlý ekzém po očkování vakcínami Infanrix Hexa (GlaxoSmithKline), Prevenar 13 (Pfizer) a Rotarix (GlaxoSmithKline)
Aneta Švecová
Jsem maminkou dvou synů: Adámka (4,5 roku) a Matýska (5,5 měsíce). Tahle naše zkušenost s očkováním se týká Adámka. Narodil se 12.VIII.2010 jako zdravé miminko.
Už ve dvou měsících tj. 8.X.2010 dostal Rotarix. Už nevím, koho to napadlo, jestli mě nebo doktorku, každopádně je to brzy. Buď mi to měla vymluvit, nebo měla sama počkat…
Ve třech měsících dostal vakcíny Infanrix Hexa, Prevenar a Rotarix. Vše najednou, což až teď vím, že je prasečina. To bylo 9.XI.2010. Já — tenkrát neznalá — důvěřovala systému, lékařce a věřila jsem, že dělám pro své dítě to nejlepší. Doktorka mě ujišťovala, že to je bezpečné. Neptala se, jestli Adámek není nemocný, neptala se ani na nemoci v rodině apod. (to jen při registraci). Zkrátka přišel čas, tak se musí…
Do druhého dne se Adámkovi začali objevovat suchá místa kolem zápěstí a pod koleny. Ten měsíc to do dalšího očkování postupně zmizelo. Další vakcíny, Infanrix Hexa a Prevenar, přišly za měsíc tj. 10.XII.2010. Objevil se encefalitický pláč, trvající 6 hodin. Na to v životě nezapomenu. Adámek se nedal uklidnit, jednu dobu nemohl ani dýchat a já už pak brečela s ním. Kdo to nezažil, nepochopí. Není to obyčejný vztekavý pláč. Ložiska se zvětšily a mizely omnoho hůř. Už jsem se ptala pediatričky, ale byla jsem ujištěna, že to nic není, že může mít exém po tatínkovi (manžel měl jako dítě astma)… Máme prý jet k moři a že Adámek z toho vyroste. Myslím, že tenkrát už malý nebyl fit, něco se dělo a doktorka to měla zohlednit.
Další očkování 11.I.2011 bylo poslední. Adámkovi se rozjel ekzém. Začal mít suchou kůži, ložiska, natékal, červené slzící oči, škrabal se do krve, praskala mu kůže na prstech, kloubech, zápěstí. Nějakou dobu jsme to léčili s pediatričkou (Locoid, Dithiaden, masti typu Leniens…). Tatínek měl astma a je to prostě genetická zátěž. Postupně jsem se objednávala na kožní a na alergologii. Až paní doktorka z alergologie jednou jen tak utrousila mezi řečí, že to vypadá na očkování. Z testů z krve zjistila alergii na bílkovinu kravského mléka a vejce (kromě jiných potravin). Říkala, že až 90% vakcín se kultivuje na vejcích a to mu to mohlo spustit. Oficiálně to ovšem zapsané nemám. Začala jsem se o problematiku více zajímat.
Adámek měl období, kdy se zlepšoval a zhoršoval. Někdy byl nateklý, pak splasknul a kůže se mu loupala. Nemohl ohýbat prsty pro praskliny na kloubech. Ráno otevřel ručičky a kůže mu popraskala. Žádná elasticita, vlhkost… Mazali jsme to, jezdili po doktorech. Žádná velká změna. V noci plakal, nemohl spát, já u něj seděla a mazala ho, třela, aby ho to tolik nesvědilo a mohl se vyspat. Každý den jsem měnila povlečení, všechno měl krvavé — hračky, oblečení… Přibližně od toho jara (2011) měl vlastně pořád stáhnuté rukávky gumičkou, aby se nerozškrabával. Škrabal se i o zeď. Kam dosáhl, bylo to od krve. Nechtěl na sebe nechat sáhnout, umýt, přebalit. Např. během učení na nočník plakal. Měl nateklé uzliny a lymfatické žlázy. Na jedné kontrole v nemocnici měl uzliny v tříslech velké 2 cm. Když natáhl nohy, měl tam boule. Neexistoval společenský a sociální život…
Měli jsme dietu a seznam alergizujících potravin. Bylo to někdy lepší, někdy zlé. 3.–16.VI.2012 byl v nemocnici v Českých Budějovicích. Tam užíval kortikoidní masti. Další pobyty v nemocnici absolvoval 26.–30.VII.2013 a 2.–7.VIII.2013. Když jsem se ptala v pojišťovně VZP na nějaký příspěvek na léky (platíme průměrně 4.000 měsíčně), povlečení, peřiny se stříbrem, jídlo, tak na nic prý není nárok a dokonce revizní lékařka mi tenkrát od stolu řekla: „Víte co? Má ruce, má nohy, pro nás je zdravej…“ To byl ten moment, kdy jsem se rozhodla něco změnit.
Studiem očkování a proti-očkování jsem narazila i na názory jedné lékařky-homeopatky. Rozhodla jsem se ji kontaktovat. Od června 2014 jsme v její péči a světe div se — ta tolik zatracovaná homeopatie nám pomohla. Tato homeopatka není mezi lékaři moc oblíbená pro své názory, ale něco na tom asi bude. U nás se objevily pozitivní výsledky již po týdnu léčby. Homeopatický detox, změna jídla a během týdne začal Adam neskutečně chodit na záchod, na malou, každých snad 15 minut. Myslím, že vlivem léků byl zavodněný. Začal splaskávat před očima. Přes počáteční zhoršení s mu vše zahojilo. Teď po půl roce léčby nám z pěti léků denně alergoložka nechala jen 2.
Druhého syna očkovat nedám. Bojím se víc vakcíny než nemocí. Logicky přece v přírodě nedostane dítě šest nemocí najednou, takže nikdo nemůže vědět, co taková vakcína Infanrix Hexa udělá, ještě když to zkombinují s jinou vakcínou. Přestěhovali jsme se, změnili pediatričku a najednou je to jinak. Mladší syn měl seboreu ve vláskách a jen na základě toho a že bráška má exém se lékařka sama rozhodla neočkovat, protože je moc velké riziko a genetická zátěž. Opravdu jsem přesvědčená, že nám dost „pomohlo“ očkování. Špatně načasované, žádný ohled na rodinnou anamnézu, nikoho to nezajímá, prostě všechny děti pěkně jak králíky podle tabulek…
Kdyby někdo namítal, že fotky časově nesedí, tak je to proto, že než jsem se rozkoukala, než jsem něco začala řešit a vůbec, než mě napadlo syna vyfotit, uběhl nějaký čas. Tenkrát opravdu nebylo prioritou foti Fotky, kdy byl před očkováním a fotky s rozběhlým ekzémem dělí tak přibližně 8 měsíců.
Tento článek vznikl, protože už se nemůžu dívat, jak to tady chodí. Děti nejsou brány individuálně, doktoři zastrašují, kolikrát nadávají maminkám, vyhrožují… Takto si opravdu nepředstavuji dobrovolný a informovaný souhlas.
Já osobně očkovat nebudu, ale neodsuzuji očkující rodiče, jen by si měli zjistit maximum informací. Jde přece o děti. Jakmile se za Vámi zavřou dveře ordinace, doktorovi už je fuk, co s Vámi bude dál, a nejvíc na naši neznalost doplatí právě děti…
